Ewa celý duben jela turné „ V akustickém směru“. Objela všechny kraje České republiky  a rozdávala svými koncerty radost mezi lidmi. Sama říká, že momentálně jí vyhovuje tato akustická poloha a už se nemůže dočkat podzimu, kdy pojede stejné turné i v Polsku. Položily jsme ji pár otázek před koncertem v Pardubicích, kdy bylo turné právě v polovině. 

Ewi, jsi za půlkou turné „ V akustickém směru“, plní turné tvé očekávání? 
Ale jo, záleží v jakém směru, ale v tom akustickém určitě.(smích) Líbí se mi, jak lidé hezky reagují , jak jsou vstřícní a laskaví. Nám se na pódiu hraje moc dobře a snad se to setká s úspěchem i u lidí.

Zažila jsi nějaký trapas na scéně?
To je tak častý, že vůbec nevím… Hodně věcí si lidé ani nevšimnou. Stalo se nám třeba, že Bali přišel na pódium, je to náš závislák. Ale jinak si na žádný zajímavý asi nevzpomenu. 

Přišla těsně před koncertem nějaká stresující situace, co jsi musela vyřešit, nebo vše plyne v klidném směru?
V pohodě, akorát Třinec byl nervózní, tam byla rodina. Vadí mi, kdyžje před koncertem hodně focení, rozhovorů do rádia, je s vámi v zákulisípořád nějaká kamera, tak to jsem pak docela nervózní. Potřebuji takovou tu svojí buňku, ticho, být v klidu a sama se svými myšlenkami. Když je to takto v pohodě, což většinou je, tak jsem v pohodě. Spíše se na ty koncerty těším.
 

Jaký byl zatím nejsilnější zážitek z tour?
Asi standing ovation v Třinci, to bylo krásný. To byl takový zážitek, z kterého jsemměla husí kůži. 
 

Která písnička seběhem turné nejvíc chytla? 
Tak to nevím. Jako určitě ty singly – Leporelo, Měls mě vůbec rád, tak to lidézpívají. Vím, že v Jihlavě měli radost z písničky Ty jsi král, protože se znovu vrátila do playlistu, normálně na koncertech už ji nehrajeme.
 

Na pódiu je kolemtebe hodně rekvizit. Která je ti nejblíže?
(přemýšlí) Nejblíž… Asi křeslo, protože na něm sedím. (smích) Ale mám ráda třeba tu krejčovskou pannu, to mi připadá scénické a filmové.

Jak probíhá tvůj den, když máš koncert ?
Nejvíc příprav bylo samozřejmě před turné. To, že jedete turné, to už je spíše taková třešnička. Ty přípravy před tím, které nejsou vidět, jsou nejtěžší. 
Dnes jsem řídila z Třince do Pardubic, takže už to vstávání a ta cesta mě unavila, takže nejde říct, že bych byla „fresh“.
Přijedeme na místo koncertu, začnezvukovka, já připravuji rekvizity, stavíme nápis „Nálezy a krásy“, pak jdeme naoběd, rozezpívání, malování, česání, převlíkání, opakování textů a pak konečněkoncert.nečněkoncert. 
 

Dohnal ti některé z koncertů z turné k slzám radosti, jako třeba koncert v Retru v rámci G2 acoustic stage?
Rozbrečela jsem se v Třinci během koncertu, ale to spíše z jiného důvodunež z dojetí. A pak si myslím, že i ta Jihlava. Byl to první koncert, nevíte, jak to bude fungovat playlist. A tam si myslím, že to bylo fakt pěkný.Tam mě to dojalo, ale spíš tak vnitřně. Já tu euforii a adrenalin prožívám hodně v sobě.  Pak nemůžu třeba usnout, protože přemýšlím, co je dobré, co ty lidé třeba nepochopili.
 

Kdo ti vybírá na turné oblečení? 
Já sama. Vždy vytáhnu něco „akustického“. Chci, aby to vypadalo přirozeně. Je to prostě taková pohodička. Musí mi být oblečení hlavně pohodlné. 
 

A líčíš se také sama?
Také sama. 
 

Dostala jsi během turné nějaký dárek, který tě potěšil? 
Dostala jsem krásné dárečky. Překvapil mě citron, od jednoho fanouška, který ho přivezl přímo z Portugalska. To byl opravdu originální dárek. Těch dárků je opravdu hodně. Náramky, plyšáci, dopisy.
 

Cítíš se lépe v akustické poloze, nebo spíše v té rockovější? 
Teď se líp cítím v té akustické a musím říct, že už se těším na listopad, kdy pojedeme akustické turné v Polsku. I když se těším na léto, kde budeme hrát pop-rockově, na velkých podiích, ale teď mi vyhovuje tato pohodová, akustická poloha. Hlavně, když vidím, co řvaní dělá s těmi hlasivkami…Vím, že některé fanoušky to rockové baví, takže když vidím na těch očích “ kdy zařve“, tak to tam jednou dám a pak týden nemluvím.(smích)

                                                                                                                                                      autor: Kateřina Kantorová